ADHD

ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, ADHD) představuje neurovývojovou poruchu. Předpokládá se, že na jejím rozvoji se mohou podílet faktory genetické, neurobiologické a faktory zevního prostředí. Za rizikové se z vlivů zevního prostředí považují kouření a expozice alkoholu během těhotenství, nízká porodní hmotnost, úrazy hlavy v časném postnatálním období a okrajově se uvádí i možný vliv toxinů prostředí. ADHD je zhruba třikrát častěji diagnostikováno u chlapců než u dívek. Mezi základní symptomy patří deficit pozornosti, impulzivita a hyperaktivita. Příznaky onemocnění se mohou objevovat od nejútlejšího dětství a do dospělosti přetrvávají zhruba v polovině případů. ADHD nemá žádnou souvislost s inteligencí. Onemocnění se často vyskytuje společně s dalšími psychickými poruchami.

ADHD se vyskytuje zhruba u 5-6 % dětské populace. U dětí se vyznačuje pestrou škálou symptomů, například špatně ovladatelným chováním, sníženou schopností či neschopností se soustředit, hyperaktivitou až agresivitou. Tyto rysy chování mají přetrvávající charakter a mají obvykle významný dopad na sociální začlenění v rodinném i školním (a následně i pracovním) prostředí, kde mohou významně ovlivňovat výkon, výsledky, ale i sociální vztahy. Pro nemocného se stávají významným handicapem. V dospělosti se příznaky často mění, obvykle převažují nepozornost, vnitřní neklid a snížená schopnost sebeorganizace. Jedinci jsou náchylnější k poruchám nálady, abúzu návykových látek i kriminálním deliktům. V diagnostice onemocnění je zásadní diagnostický rozhovor a informace z různých zdrojů (dítě, rodič, učitel). V dospělosti může být onemocnění nesprávně diagnostikováno a nemocní mylně léčeni pro depresi, poruchu osobnosti či úzkost.