Dyslipidemie

Dyslipidémie nebo také hyperlipoproteinémie je skupinou metabolických onemocnění hromadného výskytu, která jsou charakterizována patologicky zvýšenou nebo sníženou hladinou lipidů a lipoproteinů v krevní plazmě. Jsou důsledkem zvýšené syntézy nebo sníženého katabolismu lipoproteinových částic, které zajišťují plasmatický transport tukových látek. Může se jednat o zvýšené hodnoty cholesterolu (hypercholesterolemie), triglyceridů (hypertriglyceridemie) nebo obou skupin (kombinovaná hyperlipidemie). V plazmě se mění zastoupení lipoproteinů transportujících tuky v krevním řečišti. Na vině vzestupu plazmatické koncentrace lipidů může být jejich zvýšený příjem potravou, nadměrná syntéza nebo porucha katabolismu. V rozvoji dyslipidemie hraje obvykle významnou roli životní styl - skladba a množství přijaté stravy (obsah a zastoupení tuků, množství sacharidů a vlákniny, konzumace alkoholu, pohybová aktivita, kouření). Samostatnou skupinu tvoří geneticky podmíněné poruchy metabolismu lipoproteinů. Dyslipidemie je bezpříznakové onemocnění, ale představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů aterosklerózy.

Více informací: Stanovisko výboru České společnosti pro aterosklerózu k doporučením ESC/EAS pro diagnostiku a léčbu dyslipidemií z roku 2019

Dyslipidemie je jedním z významných kardiovaskulárních rizikových faktorů. Zvýšené hodnoty lipoproteinů se podílejí na rozvoji aterosklerotických kardiovaskulárních onemocnění. Dyslipidemie je spolu s obezitou, hypertenzí, inzulinovou rezistencí a porušeným hospodařením s glukózou součástí metabolického syndromu. Intervence u dyslipidemií reprezentuje preventivní strategii, její efekt se projeví v dlouhodobém horizontu. Léčba se řídí principy: „čím níže, tím lépe“, „čím dříve, tím lépe“ a „čím déle, tím lépe“. Léčba dyslipidemie má význam v primární i sekundární prevenci. Cílové hodnoty lipidů a lipoproteinů jsou vždy vztaženy k míře kardiovaskulárního rizika (stratifikace na základě tabulek SCORE či konceptu cévního věku). V důsledku bezpříznakovosti je dyslipidemie pacienty brána na lehkou váhu. Při chronické terapii je potřeba zajistit dostatečnou adherenci pacienta, která zásadně ovlivňuje efektivitu léčby. V managementu dyslipidemií je proto vedle účinné terapie důležitá komunikace s pacientem.